čtvrtek 18. května 2017

Jak jsem se sebou uzavřela mír



Od mého posledního vyprávění uplynul víc než rok. Ne snad, že by o příběhy byla nouze, právě naopak. Nechala jsem se jimi unášet, dokud jsem se neocitla tam, kde jsem dnes. V míru sama se sebou. Období dobíhání vlaku do Prahy skončilo a mnohem víc, než rozpad ročního vztahu, mě mrzel zbabělý přístup bývalého přítele a fakt, že špinavá práce zůstala na mně. Několik týdnů jsem pak zvedala vyzvánějící telefon, kde se po přijetí hovoru ozývalo pouze moje jméno a hrobové ticho. Od té doby jsem nesáhla na sóju ani seitan. Z principu. Za týden jsem se ohlédla a zjistila, že jsem se celý rok vzdávala života, za kterým jsem dříve stála. Přišla jsem o dobrodružství. Se záminkou jeho návratu potkávám v rámci experimentu nového muže, který se stává osudným pro další etapu mého života. Dveře do něj mu otevírám nahá, ledabyle zahalená v černém saténovém županu. V jednom okamžiku se stává příčinou mého vlastního selhání i motivací k nápravě do původního stavu. Na tenhle boj jsem se však musela vydat sama:

sobota 30. ledna 2016

Pondělí mezi měsíci

Leden je všem leopardům takovým pondělkem mezi měsíci. Víkendy suplují dlouhé volné dny v období Vánoc, aby snad nenastala situace, že přijdete o tupou bolest z dopadu dokumentů na vaši hlavu, která, stejně jako ten stoh papírů, nabývá s každým dnem na objemu. Do toho všeho nám někdo dávno řekl, že se záměnou pár číslic, které těm dokumentům píšeme do hlaviček, přichází i ideální čas, abychom změnili mnohem víc, avšak tentokrát sami, z vlastní vůle o různé síle. Já tomu uvěřila a začala dokonce s předstihem, z ryzí poctivosti.

úterý 5. ledna 2016

2016

Dvanáct měsíců se sešlo a já tradičně hledám skrýš před veselím na povel.

Ani letos jsem neoslavila první výročí.
Našla jsem odvahu a s ní své další doma v Londýně.
Třikrát jsem se mohla vdát, ale neudělala to.
Jednou jsem se vzdala a stokrát si to vyčítala.
Vyhrávala jsem, jen ne nad sebou.
Nazvali mě černým koněm, ale nenechala jsem se namlít do salámu.
V náruči milence jsem dostala víc, než od těch, co mi slibovali lásku.
Ubírala jsem z jídelníčku tak dlouho, až jsem přestala jíst úplně.
Krátce jsem mohla být umělcem i múzou.

V tom novém bych si přála být něčí první volbou.
Tím, na co bez přemýšlení ukážete, když se máte rozhodnout.
A už nikdy nenechat svůj život vypadat jako výběr týmu pro vybíjenou při hodině tělocviku na základní škole.

Díky, že jste u toho byli se mnou.
L. M.