neděle 11. března 2018

S Leopardem v kuchyni: Řepový chlebík


Občas to příjde na všechny - váš nákup vypadá už několik měsíců stejně a jednoduše nevíte. Vajíčka i kaši jste měli jen tento týden na několik způsobů a na nějaký dokonce dvakrát.
Když jsem byla úplné mládě, chtěla jsem po obědě spát ve školce. Ne snad, že bych si už v té době vážila odpoledních šlofíků jako teď, ale podávala se další svačinka. Odpolední. To znamenalo jediné - čerstvé pečivo s křupavou kůrkou a každý den jiná pomazánka.
Protože jsem z lásky k pomazánkám a křupavé kůrce ještě nevyrostla a v mém žebříčku oblíbenosti je řepa nové avokádo, ukážu vám, jak si tímhle chlebíkem zpestřit rána.

neděle 4. března 2018

Co Leopard rád / březen

Vždy jsem se děsila okamžiku, že se někde ocitnu a najednou zjistím, že nemám co objevovat. Vyčerpám všechny uličky mezi domovem a prací a na druhém konci už nebude nic, co za zapouštějící se kořeny stojí. Pronajatý byt jsem tak zamkla stejně, jako bych se měla za pár hodin vrátit, a ocitla jsem se s těžkým kufrem a srdcem v Praze. Domov prozatím nacházím u svých přátel a nad mizernou nabídkou bydlení v pravidelných intervalech propadám panice. Přes to všechno se mě drží jistota, že jsem podepsala správně. Nacházím první zkratky a poprvé se v práci směju, možná vlivem pátečního šampaňského a čokoládového dortu.

Abych objevování trochu usnadnila i vám, přicházím v článku s tipy na to, jak si udělat březen hezčí.

PIČURDY

K designerce Tero Abaffy jsem se dostala jen náhodou a od té doby nepřestala toužit po její grafice na zdi vlastního bytu. Kromě ilustrací si můžete pořídit v limitovaných kolekcích třeba i přisprostlou mikinu, nebo triko. Na instagramu @teroabaffy vás kromě toho taky vezme s sebou na cesty po světě.


pátek 23. února 2018

Jak vycvičit leoparda

Jsem ten poslední člověk, kterého byste měli žádat o radu, když jde o stravovací návyky a cvičení. S přísným okem a sklony k radikálním řešením to můžete dotáhnout opravdu daleko, ale nemusí to nutně znamenat, že se vám tam bude líbit. V březnu loňského roku jsem se přesně v takovém bodě ocitla, ale na cestu zpátky už jsem potřebovala pomocnou ruku. Nikdy jsem neměla důvěru v psychology, bylo pro mě příliš snadné je prohlédnout až k jádru a odtud zjistit, že nezvládají vyhrát ani vlastní boj. Tehdy jsem poprvé vyjela do čtvrtého patra, u recepce mě spatřil Trenér a ten den si mě jednoduše adoptoval.



Ke sportu jsem měla vždy blízko, ale kdybyste mě kdykoliv předtím chtěli dostat do fitka, pravděpodobně by to bylo tažnou silou. Představovala jsem si všechny hodnotící pohledy ostatních návštěvníků, jejich vzdychání a nápoje s původem v sypké konzistenci a usoudila, že s tím nechci mít vůbec nic společného. Kromě sebezapření mě moje první členství stálo asi 3 500 za registraci a od té chvíle 1 300 měsíčně. Nikdy jsem toho však nezalitovala. Z řady trenérů bych si vybrala ženu, protože měla sympatické afro a podobně jako já často cestovala. Když mi ale ještě po cestě domů zablikala na telefonu zpráva od Trenéra, jestli to nezkusíme společně, nedokázala jsem ho odmítnout. Mám kolem sebe ráda proaktivní lidi, a tak hned získal moje sympatie, které už nikdy neopadly.